Startupy: past, nebo velká příležitost pro investory?

Termín startup poprvé použil časopis Forbes pro nově budované společnosti v roce 1976. Velký rozmach zažily v době internetové horečky ve druhé polovině devadesátých let. Postupně opustily americké Silicon Valley a rozšířily se po celém světě. Startupy, to jsou skvělé příležitosti. Být v začátcích třeba Skypickeru se muselo královsky vyplatit. Ale jak poznat zlaté vejce?

„Platí pravidlo, že čím dřív do projektu investujeme, tím větší je riziko, ale zároveň i očekávaný výnos. Je možné vydělat a jednou se pochlubit vnoučatům, že jste na spekulativní investici vydělali desetinásobek,“ usmívá se Martin Vlček, analytik BHS.

Jenomže jak mezi desítkami projektů trefit budoucí Skypicker nebo Liftago? Podle Martina Vlčka je základem podívat se, jak se firma chová k zákazníkům. Zákazník ji totiž musí podpořit. Tím, že využívá služeb určité společnosti, dostane ji do povědomí a začíná budovat značku. Bez toho nemá firma v konkurenci dalších startupů a společností v oboru šanci.

„Podíval bych se na sociální sítě, případně na web firmy. Tedy všude tam, kde můžu získat objektivní a nezaujatý názor zákazníků,“ doplňuje analytik BHS.

Čekání na homerun

V českých podmínkách je také otázkou, jak se ke startupům dostat. Potenciální investor by se měl nejprve obrátit na svého brokera, který má přehled o trhu a průmyslu, aby mu vhodnou investici doporučil. Jde o investici v rané fázi toho byznysu, tedy vývoje firmy, produktů i tržeb, takže startupy logicky nejsou na burze a nabídky investic bývají často neveřejné.

„Nebo je naopak možné investovat prostřednictvím veřejných platforem, které jsou většinou samy startupy, na získávání peněz třeba pomocí crowdsourcingu. Tam je výhodou, že můžete prostředky rozložit mezi více investic. Je totiž třeba si uvědomit, že investice do startupu je spekulace. Může vyjít jedna z deseti. Když ale z jedné získáte desetinásobek, vykompenzuje ztráty z ostatních,“ říká Martin Vlček.

V každém případě je zjevné, že psychologicky je výrazně obtížnější investovat do startupu než do stabilních firem. Investory čeká spousta zklamání a ztrát, na druhé straně mají možnost dosáhnout něčeho, co můžeme podle baseballové terminologie nazvat homerunem. Tedy velkého úspěchu. Ovšem jelikož je startupů hodně a v daném odvětví si silně konkurují, není šance, aby všechny přežily a vydělávaly.

Čeští investoři startupy objevují

Přestože v Česku stále panuje spíš konzervativní nálada – každý chce mít peníze na běžném účtu, pod polštářem nebo v dluhopisech a zájem o rizikový kapitál není takový jako třeba v Americe –, situace se přece jen mění. O startupy se začínají zajímat nejbohatší Češi, ale i manažeři z korporací. Právě oni cítí potřebu uniknout z dobře placených míst ve velkých firmách, kde jsou svázáni přísnými pravidly, do živelných startupů.

A podle Martina Vlčka je to pozitivní trend. „Dobré nápady by bez rizikového kapitálu nevznikly a neprosadily se. Když investoři, kteří mají zkušenosti z byznysu, projektu věří natolik, že ho zainvestují, tak si ho zároveň ohlídají. Mládí a invence se tak spojí se zkušenostmi; lidé z korporací pomohou s marketingem a byznys plánem.“

Investory do startupů zkrátka láká možnost přivést na svět něco nového. A proto se daří fondům specializujícím se na venture kapitál stejně jako platformám, které propojují investory se startupisty, jako jsou například Busyman nebo Byzoon.

Jak velkou část portfolia by měli investoři do startupů maximálně vložit? „Nejběžnější strategii se říká dumbbell neboli činka. Většinu aktiv, tak osmdesát procent, máte v bezpečných aktivech, jako jsou krátkodobé dluhopisy, nebo v dobře naceněných akciích. Zbylých 20 % můžete nasměrovat do rizikovějších aktivit. Jde při tom o vyvážení výnosů a rizik. Pokud vám některá riziková investice přinese výraznější výnos, stojí to za to. Nelze ale paušalizovat. Záleží i na fázi života – jestli je investor mladý, nebo naopak očekává, že bude výsledky svých investic čerpat už za pár let,“ uzavírá Martin Vlček.