Nástupnictví v rodinné firmě - Když hlava podniku předává žezlo

V české ekonomice se v posledních letech řeší nový fenomén – nástupnictví v rodinných firmách. Zakladatelé, ať již otcové, či matky, kteří se do podnikání pustili v 90. letech, stojí před otázkou, co dále s podnikem, jejž léta budovali a jenž je tak propojen s jejich vlastním životem, že pro ně má nejen ekonomickou, ale také emoční hodnotu. O to těžší je jejich rozhodování. Předání otěží potomkům nemusí být vždy tou správnou cestou, na druhou stranu prodej firmy se jim může jevit jako selhání. Jakým způsobem o předání či prodeji rodinné firmy přemýšlet a jaké formy zvolit?

Třetina firem figurujících ve Fortune 500 jsou rodinné podniky. Patří mezi ně například farmaceutická nadnárodní firma Novartis, automobilový koncern Volkswagen nebo i takový Facebook. Všechny tyto podniky jsou ve vlastnictví rodin a za svůj život musely, nebo budou muset, řešit – a to opakovaně – otázku dalšího rozvoje a převzetí podniku při generační výměně. Překvapivě přechod z první generace na druhou zvládne jen 33 % rodinných firem (Family Business Survey, 2016). S dalšími generacemi procenta klesají na 13 až 3 procenta (ze 3. na 4. generaci). Na druhou stranu existují opačné extrémy jako třeba japonský hotel Houshi Ryokan, založený roku 718 a provozovaný po více než 40 generací toutéž rodinou!

Čísla za Českou republiku pochopitelně chybí, statistiky se teprve tvoří. Ale z průzkumu Asociace malých a středních podniků ČR (AMSP) vyplývá, že 57 % majitelů firem chce předat podnik v rámci rodiny. Přesto 65 % nemá vypracovaný plán na předávání (ve světě se toto číslo pohybuje okolo 43 %, píše se ve Family Business Survey 2016). Co dělat v případě, že nikdo z potomků nemá předpoklady, zájem ani ambice sednout si do ředitelského křesla? Chce-li majitel zajistit život společnosti, kterou pracně budoval a která je třeba i významným zaměstnavatelem v regionu, měl by především v první fázi zapracovat na tom, aby postupně snížil závislost na své vlastní osobě a naopak zvýšil nebo upevnil ekonomickou hodnotu společnosti. Právě v tom mu může pomoci spojení s private equity investorem, který přináší do firmy peníze a také cenné know-how.

Na dané téma si také můžete poslechnout tento podcast:

„Finanční investor, ať již soukromý, nebo private equity fond, nemá zájem firmu řídit na každodenní bázi, přesto je aktivní a připraven si „ušpinit“ ruce, protože ji chce rozvíjet. V tom je strategie private equity unikátní,“ vysvětluje Luděk Palata, expert na private equity ze společnosti BHS s 20 lety zkušeností. „Má zájem na zhodnocení svých prostředků, takže společnosti pomáhá modernizovat se a profesionalizovat. Tlačí na využívání všech příležitostí na trhu, na nastavení procesů, zvyšování přidané hodnoty, kterou firma vytváří, a tím zvyšuje ziskovost. Má zájem budovat silnější značku.“ Proto je tento způsob financování podle něj vhodné využít obecně v období růstu firem, nejen při řešení nástupnictví.

Private equity investor mimo jiné umožní managementu společnosti i přístup ke svým kontaktům pro budování strategických partnerství, což je zase jeho příprava na to, že obvykle po 3 až 5 letech svůj zhodnocený podíl prodá – třeba právě strategickému investorovi, tj. větší společnosti ze stejného oboru, která hledá nové synergie.

Pokud majitel nechce společnost prodat, nabízí se též varianty předání řízení podniku interním nebo externím manažerům. Vlastnictví přitom může zůstat nadále v rámci rodiny, například formou svěřenského fondu, do nějž se majetek vloží. Manažerský tým si může také společnost odkoupit, buď celou, nebo jen podíl (tzv. management buy out / buy in).

A jak se na to dívá odborník na rodinné podnikání? „Doporučuji vždy si dopředu definovat vlastnickou a manažerskou strategii. V případě, že je do rodinného byznysu zahrnuta širší rodina nebo o tom zakladatel uvažuje, je dobré sepsat tzv. rodinnou ústavu, definující dlouhodobou vizi, hodnoty a pravidla, na nichž se rodina shodne. Je to skvělý nástroj pro řešení různých situací, které mohou v budoucnu nastat, tedy i prodej a vlastnictví podílů,“ říká David Krajíček, certifikovaný poradce rodinných firem a majitel společnosti Family Office. Takový dokument nemá sice právní závaznost, ale při vytváření právních dokumentů a smluv se z něj vychází.

Nástupnictví v každém ohledu velmi usnadňuje, pokud se majitel postupně od podniku odpoutá a oddělí soukromí od práce. A to i v případě, že jej bude předávat někomu z potomků. Za prvé pak přechod i pro něj není tak náročný, za druhé to zvyšuje hodnotu firmy a její atraktivitu pro případný vstup investora. Jedna věc je totiž předat vedení, druhá věc její vlastnictví. Investoři hledí na kvalitu a nezávislost managementu, který tvoří 20−30 % hodnoty společnosti.

Jak řekl kdysi Tomáš Baťa: „Touha být nepostradatelným je pákou pokroku. Touha zůstat nepostradatelným je jeho brzdou.“ Uměním totiž není jen dobře nakoupit a vybudovat, ale také včas prodat a odejít.

            Věděli jste že...

Rodinné firmy patří celosvětově k významným tahounům ekonomiky, podílí se cca 70 % na tvorbě veškerého světového HDP. Není divu, když vezmeme v úvahu, že třetina firem v žebříčku Fortune 500 jsou svou podstatou rodinné firmy a řadí se do nich společnosti jako Novartis, Walmart, Volkswagen, Samsung či Facebook.

Podle údajů Family Firm Institute největší podíl na HDP mají rodinné firmy ve Francii, kde je to 83 %, u našich rakouských sousedů a v USA 80 %. Stejně významným jsou zaměstnavatelem – v Rakousku se na pracovních místech podílí 75 %, v USA 60 %, pro zajímavost ve Francii pouze 46 %.

Údaje za Českou republiku nejsou bohužel přesné, ale dle kvalifikovaného odhadu české Asociace malých a středních podniků se rodinné firmy podílí na tvorbě HDP 20 %, údaje o zaměstnanosti nejsou k dispozici. V našich končinách pochopitelně negativně ovlivnil vývoj rodinných firem komunistický režim, který se je snažil vymýtit. Po revoluci je tak majitelé začali budovat od píky, dnes k těm největším patří CS Group, Synot Holding, DEK, Kofola, dále třeba Siko, Brano či Emco.