10 let od krize. Čeká nás další?
Letos v září si připomínáme desáté výročí od pádu americké banky Lehman Brothers a od vzniku globální finanční krize. Poučili jsme se, anebo se opět řítíme do dluhové pasti?
Před měsícem jsme si připomněli rekordní trvání současného býčího akciového trhu, jehož start se kryje s koncem globální finanční krize. Tento měsíc to bude deset let od pádu Lehman Brothers a vzniku krize. Koncem loňského roku došlo k prasknutí krytoměnové bubliny. Začátkem února letošního roku trhy zaskočilo nevídaně prudké několikadenní zvýšení volatility, která je jedním z nepřímých ukazatelů vnímání rizika na akciových trzích. Objevují se prudké propady a pohyby jednotlivých akciových titulů, jako například známý propad Facebooku, který ztratil za den až 20 procent ceny a zatím se z tohoto záseku nevzpamatoval. V posledních týdnech jsme zase svědky prudkých propadů některých měn ze segmentu rozvíjejících se trhů, tzv. emerging markets. Turecka lira, argentinské peso a některé další měny oslabily vůči dolaru často až o polovinu. Nemluvě o totálním kolapsu venezuelské měny, která ztratila doslova veškerou hodnotu a tamní inflace dosahuje již tisíce procent ročně. Co je důvodem prudších pohybů na trzích, než na jaké jsme byli zvyklí? A máme se bát další finanční krize?
Hlavní viník vyšších pohybů na trzích a obav o měny rozvíjejících se trhů je jasný. Je jím růst úrokových sazeb na dolaru, byť sazby americké měny jsou stále na historicky velmi nízké úrovni. Vyšší dolarové sazby zdražují dluh rozvíjejících se zemí a firem, které si půjčily v dolarech v dobách lákavě nízkých sazeb. Investoři se obávají problémů zemí a firem se splácením dluhů. Začínají se proto částečně vyhýbat zemím a firmám s příliš vysokým zadlužením a přesouvají investice do bezpečnějších zemí a aktiv.
Jestliže předchozí finanční krize před deseti lety byla hlavně problémem komerčních bank, došlo v řadě zemí včetně USA k jejich ozdravení a vyšší regulaci, takže lze říci, že bankovní sektor je nyní jako celek stabilnější a méně zranitelný. To se ale nedá říci o některých zemích, protože dluhy se ve většině případů nezrušily, ale pouze přesunuly z komerčních subjektů na státy. Navíc některé banky, které vlastní dluh konkrétních zemí, mohou být také postiženy.
Zda krize přeroste z “chřipky” emerging markets na globální úroveň, například i do USA, bude hodně záležet na reakci centrálních bank, zejména těch zemí, které jsou nyní pod palbou investorů. Povede se jim investory zklidnit a zastavit odliv kapitálu a ztrátu důvěry? Největší Damoklův meč nyní drží americká centrální banka FED. Pokud bude dál rapidním tempem zvedat sazby bez ohledu na nervozitu na rozvíjejících se trzích, riskuje přenos nákazy do dalších regionů. V případě, že by však FED naznačil ochotu zvolnit či zastavit růst úrokových sazeb, současný neklid na měnách, dluhopisech a akciích rozvíjejících se trhů by se mohl stát solidní dlouhodobou investiční příležitostí, kdy by šlo nakupovat aktiva ve slevě.
Předchozí podobné lokální či sektorové krize dopadly pro globální trhy v posledních deseti letech dobře, neměly tedy výraznější mnohaleté dopady na americké či evropské akciové indexy, a jimi způsobené korekce byly ze zpětného pohledu dobrou nákupní příležitostí. Příklady jsou obava z dvojité recese hned po krizi, pokles cen komodit po roce 2011, dluhová krize Řecka a jižního křídla eurozóny kulminující v roce 2012, krach cen ropy ze 120 dolarů za barel na 26 dolarů za barel od půlky roku 2014 a problémy mnoha kamenných retailových řetězců nejen ve Spojených státech.
Kdyby ale náhodou tentokrát dluhová krize některých emerging markets přerostla v globální nákazu, chovaly by se centrální banky jinak než posledně? Začaly by na měnových, dluhopisových a případně i přímo na akciových trzích intervenovat dříve, popřípadě ve větším objemu, aby zárodky krize zastavily před jejím plným vypuknutím? Nebo naopak může hrozit, že centrální banky tentokrát nechají vše neviditelné ruce trhu? Většina ekonomů se shoduje, že by centrální banky zasáhly dříve anebo vehementněji. Koneckonců díky nízkým úrokovým sazbám mají velmi malý prostor pro další snižování sazeb v případě krize. Proto by musely sáhnout dříve po jiných prostředcích. Například někteří představitelé Mezinárodního měnového fondu spekulují, že by FED v případě potřeby měl nakupovat přímo na akciových trzích a neměl by si vystačit jen s dluhopisy.
K razantnějšímu zásahu v případě další dluhové krize se přiklání i legendární investor Ray Dalio, který právě při příležitosti desátého výročí od poslední finanční krize vydal rozsáhlou knihu. Poskytl ji zdarma ke stažení, aby se dostala k co nejvíce investorům a ovlivnila jednání centrálních bank. V době krize je podle něj třeba krátkodobě ignorovat “morální hazard” a pomoci vybraným bankám a firmám, byť by si za špatnou situaci mohly samy. Není to tak dávno, kdy by podobné názory byly kategoricky odmítány, dnes se však stávají součástí hlavního proudu.
Zatím nemalujme čerta na zeď ohledně právě probíhající chřipky na rozvíjejících se trzích. Berme desáté výročí krize pragmaticky jako užitečné připomenutí toho, že nic neroste věčně a až do nebes. Zároveň ale berme pokles cen a nervozitu jako příležitost znovu se podívat na některé měny či třídy aktiv a zkontrolujme, zda jsou jejich ceny přijatelné vůči rizikům. Na trzích se po hubených letech začaly objevovat o něco zajímavější příležitosti. To platí jak pro akcie, tak zejména pro dluhopisy, které investoři považovali za téměř mrtvé z hlediska výše úrokových sazeb. Berme tedy současnou situaci pozitivně, jako návrat do normálu z hlediska rizik a pohybů cen na trzích.
[sc:articleform id=1 articleid=691]
"Dluhy států Evropské unie vyjádřené vůči hrubému domácímu produktu vzrostly od minulé krize o více než 20 procentních bodů a ve Spojených státech dokonce o téměř 40 procentních bodů. Na případné propuknutí dluhové krize jsme tak připraveni hůře než před deseti lety."
Štěpán Křeček, hlavní ekonom BHS
Líbil se Vám tento článek? Sdílejte ho s přáteli: