Michal Španěl: Odklad superdávky vnímám jako nástroj zajištění kontinuity

Vyplácení nové superdávky, která nahradila čtyři dosavadní formy státní sociální podpory, by se mohlo u stávajících příjemců odložit o zhruba tři měsíce. Dosavadní částky by tak lidé pobírali až do července místo původně plánovaného dubna. Důvodem je zejména složitost přepočtu podpory. Novelu o dávce státní sociální pomoci předložil jako poslanec ve Sněmovně ministr práce Aleš Juchelka.

Podle návrhu by novela po zrychleném projednání měla vstoupit v platnost na konci března. Součástí změn je také odklad zvýšení životního minima, a to z května na říjen. Přídavky na děti zůstávají nadále součástí superdávky a jejich případné vyčlenění se zatím znovu neplánuje. Ministerstvo práce zároveň zahájilo debatu o dalším nastavení podpory dětí, včetně možné budoucí podoby přídavků.

Reforma sociálních dávek začala platit loni v říjnu. Superdávka nahradila příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí a přídavky na děti. Dosavadní příjemci museli o novou dávku požádat do konce roku 2025, aby mohli podporu pobírat do konce dubna, než dojde k přepočtu podle nových pravidel. Úřad práce obdržel celkem 333 800 žádostí.

„Mám návrh, který by měl posunout přechodné období u změny starých smluv na nové (po přepočtu podpory od státu), aby byla jistota, že se vše zvládne,“ uvedl Aleš Juchelka.

Nahrazení čtyř dávek jedinou superdávkou připravilo ministerstvo v minulém volebním období pod vedením Marian Jurečka. Nový systém pracuje s jednou žádostí, důsledněji posuzuje příjem i majetek a umožňuje navýšení dávky o bonus za práci. Odklad zvýšení životního a existenčního minima z května na říjen má podle zdůvodnění snížit administrativní zátěž a riziko chyb v informačních systémech. Současně by pětiměsíční posun znamenal nižší výdaje státního rozpočtu.

Komentář Michala Španěla z JenPráce.cz

„Odklad přechodu na superdávku u stávajících příjemců bych četl především jako opatření ke zajištění kontinuity – tedy snahu zabránit tomu, aby lidem vznikaly výpadky podpory jen proto, že samotný přepočet je administrativně a technicky náročnější, než se původně očekávalo. Podle zveřejněných informací už Úřad práce obdržel od dosavadních příjemců stovky tisíc žádostí a samotný proces přepočtu podpory je popisován jako velmi složitý. To je přesně situace, kdy dává smysl získat čas a snížit riziko chyb, spíše než trvat na termínu za cenu chaosu.

Pokud by náběh nového systému pro statisíce lidí doprovázely výrazné technické výpadky – což je u takto komplexních IT projektů reálné riziko – mohl by se spustit řetězový efekt. Zaměstnanec, kterému včas nepřijde podpora na bydlení, se okamžitě dostává do existenčního stresu, což může vést k nárůstu absencí, exekucí a v krajním případě i k odchodu z legálního trhu práce.

Z pohledu trhu práce je zároveň důležité, jakou míru nejistoty taková změna vytváří. Pokud domácnost neví, jak se jí v následujících měsících změní příjem, často to vede k odkládání zásadních rozhodnutí – ať už jde o změnu zaměstnání, stěhování za prací, investice do rekvalifikace nebo přijetí pozice se zkušební dobou a proměnlivou mzdou. V praxi to může brzdit mobilitu pracovní síly, což je problém zejména v regionech, kde se struktura pracovních nabídek rychle mění.

Citlivým bodem pro domácnosti je ale posun zvýšení životního minima z května na říjen. Nejde totiž jen o otázku ‚kdy se to přepočte‘, ale především o to, jaké budou reálné částky a kdo na ně dosáhne. Stát by měl být schopen srozumitelně vysvětlit, jaký dopad bude mít tento krok na typické domácnosti a proč je posun nezbytný.

Zároveň je důležité zdůraznit, že samotný odklad není ani ‚pro‘, ani ‚proti‘ reformě. Spíše jde o test schopnosti státu zvládnout přechod procesně. Pokud se prodloužené období využije k odladění chyb v praxi, posílení podpory na přepážkách a lepší komunikaci směrem ke klientům, může výsledkem být stabilnější a funkčnější systém. Pokud se ale pouze posune termín a problémy zůstanou, budou lidé v létě 2026 čelit stejné nejistotě – jen s časovým odstupem.“