Dolar spadl na 12leté minimum vůči koruně

Zpevnila až pod 20,06 Kč za dolar, takže se ocitla blízko prolomení psychologické hranice 20,00 Kč za dolar. Dolar povážlivě oslaboval celý včerejší den, jeho pád zrychlil večer středoevropského času, když se novináři amerického prezidenta Donalda Trumpa otázali, zda je pádem znepokojen. Odvětil, že nikoli, ať si klidně dolar skáče dolů a nahoru jako jo-jo.

Čechům by tak měly zlevnit například pohonné hmoty nebo elektronika, pro jejichž cenu v Česku je kurs koruny k dolaru stěžejní. Čím slabší dolar je, tím levnější by dané zboží mělo za jinak stejných podmínek být, pokud ovšem výhodnější kurs pouze nenavýší marže prodejců.

Slabost dolaru není jen momentální záležitostí. Bezprostředně sice americkou měnu oslabila na první poslech úsměvná Trumpova rétorika. Dlouhodobě jej však už od loňska táhnou dolů fundamentální faktory. Mezi ně patří zejména americké rozpočtové deficity, přetrvávající obchodní války a celní pohrůžky, (geo)politická nepředvídatelnost či Trumpova zjevná snaha výběrem příští hlavy americké centrální banky tlačit základní úrokové sazby v USA níže, než kde by měly být podle převažujícího odborného konsensu.

Svět nyní čelí druhé vlně dedolarizace. První nastala loni zejména v souvislosti s dubnovým „dnem osvobození“, kdy Trump vyhlásil mimořádně vysoká cla na valnou většinu zemí. Sama americká administrativa tehdy evidentně čekala, že dolar pod vlivem šoku z cel zpevní, jakožto bezpečné útočiště. K jejímu překvapení však americká měna začala oslabovat, podobně jako třeba americké akcie. Uvědomila si, že inflační tlaky plynoucí z cel dolar tím pádem nebude tlumit, ale kvůli svému oslabování naopak zesilovat, takže se jala po několika dnech platnost takzvaných recipročních cel pozastavit a vyhlásit několikaměsíční „přestávku“ v jejich uvalování.

Loni v létě pak první vlna dedolarizace utichla, když se zdálo, že Trump ponaučením se z dubnové tržní lekce, resp. reakce na jeho kroky přece jen zkrotne. Děje začátku roku 2026 však investorům tuto víru berou. Trumpova snaha získat pro USA Grónsko, výpady vůči spojencům v NATO či zintenzivňující se hledání co možná nejpovolnějšího nového šéfa centrální banky USA bezprostředně přispívají k dalšímu slábnutí dolaru, jemuž tedy Trump silné základy položil už loni.

Fundamentální pohyby, mediálně překryté třeba Trumpovou rétorikou o „jo-ju“, signalizují dějinné odvrácení investorů od dolaru. Dolar náhle již nepředstavuje bezpečné útočiště, k němuž by se investoři uchylovali v krušnějších časech. Rys, který loni v dubnu tolik zaskočil Trumpovu administrativu, tudíž přetrvává, ba sílí. Zpřetrhala se totiž až málem zákonitost finančních trhů, kdy slabší dolar přicházel ruku v ruce s jejich stabilitou a klidem a současně posilování dolaru s jejich vyšší rozkolísaností a otřesy. Doba, kdy otřes toho či onoho rázu vedl investory celého světa houfně nevyhnutelně k dolaru coby bezpečnému útočišti, je pryč.

Nejde jen o dojem. Včera, v souvislosti s druhou vlnou globální dedolarizace, dosáhla svého historického maxima míra inverze vztahu kursu dolaru a rozkolísanosti trhů, resp. vzájemná korelace obou faktoru klesla na historické minimum (viz graf Bloombergu níže). Jinými slovy, role dolaru coby bezpečného útočiště je nyní nejslabší, co kdy v dějinách moderního finančnictví byla. Úloha americké měny coby pojistky proti rozkolísanosti trhů, tedy proti otřesům a krizím, loni a letos opat dějinně slábne. Růst rozkolísanosti nyní dolar spíše oslabuje, místo aby jej zpevňoval, jak bývalo běžné. Investoři se zajišťují proti scénáři, kdy už dolar nepředstavuje bezpečné útočiště, což se zrcadlí v přesunu jejich kapitálu do alternativ typu zlata nebo švýcarského franku.

Není tedy náhodné, že zatímco dolar padá na dvanáctileté minimum vůči koruně, cena zlata láme i v korunách historický rekord za rekordem či že česká měna je právě dnes vůči švýcarskému franku – ten dnes vyšel až na 26,47 Kč – nejslabší od poloviny loňského léta, tedy zhruba od doby, kdy utichla zmíněná první vlna trumpovské dedolarizace.