Hořký obchod s cukrem

České cukrovarnictví má historii, která sahá do 18. století. K prudkému rozvoji však došlo až po roce 1806, kdy Napoleon vyhlásil kontinentální blokádu. Ta výrazným způsobem omezila mezinárodní obchod se zahraničím a vedla k nedostatku cukru na evropském trhu. V důsledku tohoto vývoje došlo k rozvoji pěstování cukrové řepy. Nejlépe se této plodině dařilo na území českých zemí, kde koncem 19. století sídlila produkce více než čtyř pětin výroby cukru v rámci celé rakousko-uherské monarchie.

Tato slavná historie je však již dávno za námi. V současné době se české cukrovarnictví musí pohybovat v rámci hořké reality, která je poznamenána ukončením unijních kvót z podzimu 2017. Po 49 letech přestalo být omezováno vyráběné množství cukru, což vedlo k rozšiřování výroby a následnému prudkému pádu ceny cukru. Zatímco ještě na počátku roku 2017 se cena termínovaných kontraktů na surový cukr pohybovala kolem 20 centů za libru, na konci téhož roku to bylo méně než 14 centů za libru. Od té doby se cena cukru nevzpamatovala a aktuálně se pohybuje pod úrovní 12 centů za libru.

Na trhu je obrovský nadbytek cukru, což se samozřejmě promítá do koncových cen. V českých obchodech lze kilogram cukru pořídit za cenu okolo 12 korun. To je podobná úroveň jako na počátku devadesátých let. Cukrovarům však od té doby výrazně vzrostly náklady na mzdy, energie i pořizování technologií. V důsledku tohoto vývoje se dostávají do ztráty. České cukrovary však nejsou v tomto ohledu výjimečné. V podobné situaci se ocitá výroba cukru v dalších evropských zemích.

Co je nevýhoda pro jedny, může být výhodou pro druhé. Například výrobci slazených nápojů si díky nízkým cenám cukru můžou mnout ruce, protože se jim výrazně snižují vstupní náklady na pořízení surovin. K tomu navíc zavádějí nové výrobky, které podle současných trendů mají snížený obsah cukru. Nízké ceny cukru navíc snižují motivaci k hledání levnějších náhražek, což může těšit i spotřebitele.