Cena zlata dnes poprvé v historii překonala úroveň 100 000 Kč za troyskou unci

Překročení psychologické hodnoty korunuje mimořádný cenový vzestup žlutého kovu. Vždyť hodnoty poloviční, 50 000 korun, dosáhlo zlato historicky poprvé ani ne před dvěma lety, totiž během obchodování dne 5. března 2024. Lze tak říci, že zatímco zdolání první poloviny dnes pokořené stotisícové hodnoty trvalo zlatu všechnu dobu od úsvitu věků dávno před naším letopočtem, kdy i předci na území dnešní České republiky rozpoznali výjimečnost a mimořádnou hodnotu žlutého kovu, zdolání druhé poloviny bylo nesrovnatelně rychlejší. Z pomyslné nuly na úroveň 50 000 Kč rostla cena zlata tisíce let, z 50 000 Kč na 100 000 vzrostla během necelých dvou let.

Samozřejmě, je možné namítnout, že třeba pokud by v Česku řádila hyperinflace, bude zdolání druhého padesátitisícového navýšení ještě rychlejší a že místo bezmála dvou let proběhne klidně „přes noc“. Hyperinflace v Česku sice neřádí, ale i tak je třeba za růstem ceny zlata z podstatné části hledat celosvětové obavy z inflačního – byť ne hned hyperinflačního – znehodnocování kupní síly konvenčních peněz v čele s americkým dolarem.

Dluhopisové trhy stále zřetelněji signalizují, že vládám nemusí tak jako dosud tolerovat prohlubující se zadlužování. V roce 2022 ve své podstatě stály za pádem britské premiérky Liz Trussové, jejíž kabinet je nepřesvědčil, že za uspokojivých podmínek najde prostředky, které by pokryly výpadek z oznámených daňových škrtů. Podobně nyní dluhopisové trhy varují pro změnu japonskou premiérku Sanae Takaičiovou. Ta si chce pojistit vítězství v únorových předčasných volbách taktéž škrtáním daní. Trh přitom není přesvědčen, že si jej Japonsko může za stávajících podmínek dovolit, se svým dluhem ve výši 240 procent hrubého domácího produktu.

Proto prudce rostou výnosy dlouhodobých japonských dluhopisů, a to na svá maxima buď historická, nebo alespoň za období od 90. let, záleží na splatnosti (viz graf níže). To vyvolává otázku ohledně dlouhodobé udržitelnosti veřejného zadlužení nejen v Japonsku, ale i v dalších zemích, včetně USA. Investoři pod vlivem dění v Japonsku požadují o něco více za to, že vládám půjčí, i jinde ve světě.

Japonsko bylo od 90. let minulého století charakteristické extrémně nízkými úrokovými sazbami, které souvisely s demografickým stárnutím a s deflačními tlaky po splasknutí tamní nemovitostní a akciové bubliny na přelomu 80. a 90. let. Už na samém počátku tohoto milénia Japonsko jako první země vůbec uplatnilo opatření v podobě kvantitativního uvolňování. Přesto úrokové sazby v zemi zůstávaly dále velmi nízké. To zapříčinilo mimořádnou popularitu takzvaných carry obchodů, těch na ba bázi japonského jenu. Investoři z celého světa si v jejich rámci půjčovali za nízký jenový úrok, přičemž takto půjčené prostředky investovali do lépe úročených aktiv po celém světě, třeba do amerických akcií či dluhopisů. Tím pádem extrémně levné japonské peníze představovaly „doping“ pro akcie či dluhopisy po celém světě. Toto levné financování tedy mezinárodně pomáhalo šponovat ceny akcií, zatímco stlačovalo výnosy na dluhopisech, včetně těch vládních. Nízké japonské úroky tak ulevovaly od nákladů dluhu třeba i jednotlivým administrativám Spojených států. Tím pádem se ovšem celý svět díky Japonsku zadlužoval rychleji než nebýt japonského „dopingu“. Laciné zadlužování pak v jakési smyčce šponovalo ceny akcií ještě výše, protože například usnadňovalo jejich financování, jejich zpětné odkupy.

Nyní, zdá se, přísun „dopingu“ končí. Japonsko zápolí nejen s olbřímým dluhem, ale také s na své poměry mimořádně vysokou inflací. Tu umocňuje jistá liknavost tamní centrální banky jít se svojí základní úrokovou sazbu výše rychleji. Vyšší úrokové sazby znamenají prodražení obsluhy závratného japonského veřejného dluhu. Liknavost centrální banky tak odráží fenomén takzvané fiskální dominance, kdy fiskální ohledy dostávají nemístnou přednost před těmi monetárními. Což pak vede ke stupňování inflačních tlaků, například v oblasti potravin. Když je tedy nezarazí vyššími úroky centrální banka, snaží se je potlačit premiérka Takaičiová. Do předčasných voleb jde se slibem pozastavit platnost osmiprocentní spotřební daně z potravin, a to na celé dva roky. Jako v roce 2022 Trussová, ani Takaičiová není schopna trhy přesvědčit, že ví, jak vzniklý výpadek pokrýt.

Výnos japonských dluhopisů, tedy nákladnost dluhu tokijské vlády, proto dále roste. Investoři totiž žádají vyšší kompenzaci za půjčení vysoce zadluženému a dále se zadlužujícímu kabinetu.

Zvyšující se výnosy lákají v rostoucí míře investory ze zahraničí, kteří v Japonsku „parkují“ své prostředky. Japonský dluhopisový trh je třetí největší na světě, po americkém a čínském. Může tedy zahýbat světem. Pokud budou vysoké výnosy přetrvávat, vrátí se do domácích investic jak japonští investoři, tak do japonských dluhopisů více zainvestují investoři ze všech koutů světa. Ti všichni přesunou do japonských dluhopisů třeba podstatnou část prostředků, které nyní drží v amerických akciích či dluhopisech. Což znamená propad amerických akcií a zdražení obsluhy již tak enormně nákladného amerického federálního dluhu.

Investoři si pak globálně budou tím naléhavěji klást palčivou otázkou, zda je udržitelný nejen dluh japonský, ale také americký, francouzský, britský… A dobře vědí, že zaručenou cestou z dluhu nakonec může být jen jeho „splacení“ skrze inflační znehodnocení peněz. Zlato takto ovšem znehodnotit nelze. Zlato představuje pojistku proti znehodnocování kupní síly peněz už stovky, ba vlastně tisíce let. A tato jeho role pojistky – stále vyhledávanější v dnešním světě – je jedním z klíčových důvodů, proč se unce zlata dnes dějinně poprvé prodává v přepočtu za více než 100 000 korun.