Dotace fatálně ničí evropskou ekonomiku, zjišťuje v nové studii OECD

OECD analyzovala stovky velkých průmyslových podniků a zjistila, že dotace firmám sice pomáhají urvat větší podíl na trhu, ale nevedou k vyšší produktivitě, větším investicím ani lepší ziskovosti. Firmy vyrábějí stejně jako dřív. Jen si díky státní pomoci mohou dovolit zlevnit a zabrat větší kus trhu.

Teoreticky by měly dotace fungovat jako motor změny. Snížit náklady, povzbudit investice, nastartovat inovace. Jenže realita je jiná. V číslech sice rozpočty na investice rostou, ale samotné chování firem se nemění. Utrácet víc začnou ne proto, že chtějí, ale protože mohou.

Produktivita stagnuje nebo dokonce klesá. A bez produktivity se žádná ekonomika dlouhodobě neobejde. Pokud firmy ztratí motivaci zlepšovat se, protože si zvyknou na státní pomoc, trh přestává odměňovat ty nejlepší. Začíná nadržovat těm, kteří mají nejblíže k veřejným rozpočtům.

Největšími příjemci dotací jsou čínské podniky, hlavně ve strategických oborech jako je hliník, cement, sklo nebo polovodiče. Jenže na rozdíl od Západu jsou v Číně dotace systémové. Firmy s nimi dlouhodobě počítají a umějí je zabudovat do svého fungování. Západní firmy dostávají dotace spíš nárazově. Jsou méně předvídatelné, a proto méně užitečné.

OECD upozorňuje, že klíčová je forma podpory. Nejlépe vycházejí daňové úlevy. Dávají firmám volnost, nejsou vázány na konkrétní projekt a bývají stabilní. Horší variantou jsou zvýhodněné půjčky pod tržní sazbou. Často končí u firem v problémech, které si díky nim jen prodlouží přežívání. K růstu je to ale neposune.

Hlavní zjištění studie je, že dotace sice zvyšují tržní podíl, ale nezvyšují zisk. Výsledkem je prostředí, kde vítězí ti, kteří prodávají levně díky veřejným penězům, ne ti, kteří nabízejí skutečnou hodnotu.

Stát si tím pod sebou podřezává větev. Chce podporovat silné hráče, ale místo toho drží nad vodou firmy závislé na pomoci. Namísto reálného růstu vzniká jen jeho draze zaplacená iluze.