Češi platí za mobil víc než většina Evropy

A pokud vsadí na svou tradiční zbraň, cenu, může to zamíchat kartami i v Česku, kde mobilní služby patří k nejdražším v Evropě.

Právě jeho velikost z něj dělá potenciálně silného hráče. Lidl patří mezi lídry českého maloobchodu, má miliony zákazníků a stovky prodejen, které může využít jako distribuční síť pro nové služby.

Nebude budovat vlastní síť, ale jako virtuální operátor si ji pronajme. To výrazně snižuje bariéru vstupu. Navíc díky partnerství s technologickou firmou 1Global získává přístup k infrastruktuře, licencím i mezinárodním kontraktům.

Jenže český trh mobilních služeb není úplně otevřené hřiště.

Podle dat Českého telekomunikačního úřadu existují sice desítky virtuálních operátorů, ale realita je mnohem koncentrovanější. Tři hráči, tedy O2, T-Mobile a Vodafone, kontrolují zhruba 97 procent trhu. Konkrétní čísla to jen potvrzují. T-Mobile drží přibližně 38,5 procenta SIM karet, O2 zhruba 32,6 procenta a Vodafone 25,5 procenta. Na všechny ostatní hráče tak zbývají jen jednotky procent trhu. Virtuální operátoři tak fungují spíše jako přívěsek než skutečná konkurence.

Celkový počet aktivních SIM karet v Česku dál roste a v roce 2024 dosáhl zhruba 15,7 milionu. Naprostá většina uživatelů využívá mobilní internet s trvalým přístupem a rychle přibývá těch, kteří mají neomezená data.

To by za normálních okolností mělo tlačit ceny dolů, jenže v Česku se děje pravý opak.

Ukazuje to srovnání Evropské komise napříč jednotlivými typy tarifů. Česká republika se ve většině sledovaných kategorií pohybuje v horších cenových pásmech. Jinými slovy, nejde o výjimku u jednoho typu tarifu, ale o systémový problém napříč celou nabídkou.

Ještě názornější je pohled na konkrétní modelový balíček pro náročnější uživatele. U tarifu zahrnujícího 50 gigabajtů dat a 300 hovorů činí průměr EU zhruba 19,6 eura (490 Kč) měsíčně. V Rumunsku lze přitom podobnou službu pořídit za necelých 5 eur (125 Kč), v Rakousku zhruba za 8 eur (200 Kč) a ve Francii kolem 9 eur (tedy 225 Kč). Česko se naopak pohybuje výrazně výše (přibližně 850 Kč) a patří k nejdražším trhům v celé Evropské unii. A to i po přepočtu na kupní sílu, tedy při zohlednění toho, kolik lidé v jednotlivých zemích vydělávají.

Problém přitom není jen v samotné ceně, ale v tom, jak vzniká.

Hlavním důvodem je specifický stav trhu, který funguje jako oligopol. Operátoři drží oficiální ceny vysoko jako jakousi daň za pasivitu, protože počítají s tím, že většina lidí nemá čas ani chuť se o cenu hádat. Těm, kteří se ozvou a pohrozí odchodem, pak srazí cenu klidně o polovinu. Tato strategie podpultových slev trh deformuje, neboť běžní zákazníci svými drahými tarify fakticky dotují slevy pro ty průbojnější. Celý systém navíc betonují vysoké velkoobchodní ceny, které menším virtuálním operátorům neumožňují nabídnout skutečně levné služby. A také podezření regulátorů na takzvanou tichou dohodu mezi velkými hráči, jejichž chování je až nápadně podobné.

Vstup Lidlu by tak mohl být oním budíčkem, který tento zablokovaný systém konečně rozbije.