Padající akcie ČEZ zvyšují pravděpodobnost, že Babišova vláda zestátní výrobu elektřiny, aniž by zatížila státní rozpočet

A čím jsou akcie energetického podniku níže, narůstá pravděpodobnost, že tím státní rozpočet výrazněji nezatíží.

O dva dny dříve, než vyšlo najevo pravděpodobné číslo letošního rozpočtového schodku, tedy v úterý, zaznamenaly akcie ČEZ propad o více než 11 %, což představuje jejich nejvýraznější jednodenní pokles od temného období vrcholící světové finanční krize, konkrétně od 24. října 2008 (když pomineme naprosto specifický den 29. června 2023, kdy se poprvé akcie ČEZ obchodovaly bez nároku na historicky rekordní dividendu za rok 2022).

Pokud by letošní schodek státního rozpočtu skutečně činil 310 miliard, znamená to, že si Babišova vláda vlastně neplánuje „dát peníze stranou“ na zestátnění výroby elektřiny v ČEZ. Navýšení oproti plánovanému rozpočtovému deficitu předchozí Fialovy vlády by totiž odpovídalo přibližně 24 miliardám korun. Jenže přes 70 procent tohoto navýšení už přece „spolykal“ přenos poplatku za obnovitelné zdroje z domácností a firem na státní rozpočet. I po navýšení schodku na 310 miliard tak vládě zbydou jednotky miliard korun navíc. To nevypadá na velké plány s ČEZ. Také zjevně žádné nejsou. Alespoň pro tento rok. Což ostatně potvrdil sám ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Pročež právě akcie ČEZ minulý týden tolik padaly, celkově o více než desetinu.

Část investorů do akcií ČEZ se totiž evidentně obává, že když se zestátnění výroby elektřiny neodehraje letos, akcie ČEZ klesnou do blízkosti cílové ceny, jakou ve svém konsensu předpokládají analytici čeští i zahraniční. Ti mají akcie ČEZ i po propadu minulého týdne stále za třetí nejvíce nadhodnocené, o více než 26 procent, mezi více než 400 největších burzovně obchodovaných firem celé Evropy. Takže část investorů si Havlíčkova slova, že letos hlavní práce na zestátnění výroby elektřiny v ČEZ neproběhne, vyložila tak, že narůstá riziko, že se akcie třeba i o čtvrtinu propadnou, než za ně v rámci zestátnění výroby elektřiny vláda potenciálně nabídne přirážku. I kdyby ta byla třeba dvacetiprocentní, nemusí to tedy pokrýt ztrátu z propadu, který ve svém konsensu „do roka a do dne“ vyhlíží analytici.

Čas navíc může hrát pro vládu. Propad akcií z minulého týdne dokládá, že alespoň části investorů dochází trpělivost a obávají se, že se v nadcházející době cena akcií tuzemské energetické jedničky více přiblíží fundamentu. Na jehož základě právě je ČEZ nyní o nějakých 26 procent nahodnocený. Babišův kabinet tedy nyní může vyčkávat, zda „nervy nerupnou“ i dalším z investorů, takže by akcie ČEZ dále klesly. Což by zvýšilo pravděpodobnost, že vláda nakonec výrobu elektřiny zestátní poměrně levně a nebude jakkoli výrazněji zatěžovat státní rozpočet. Když tedy ne, jak už víme, v letošním roce, tak ovšem ani v tom příštím či přespříštím.

Ještě letos 9. ledna činila tržní kapitalizace ČEZ zhruba 740 miliard korun (viz graf Bloombergu níže). Po následném výrazném propadu jeho akcií však nyní činí méně než 650 miliard dolarů. Hodnota podílu menšinových akcionářů ČEZ tedy během zhruba dvou týdnů klesla z nějakých 220 na 195 miliard korun. To značí – z hlediska vlády při zestátňování výroby elektřiny – hned potenciální úsporu kolem 30 miliard korun. Navíc může kabinet sázet na to, že i dalším investorům dojde trpělivost, akcií ČEZ se raději zbaví a její úspora bude ještě výraznější. Čas – a konsensus analytiků – hraje pro ni.

I tak by však pořád šlo o výraznou zátěž pro státní rozpočet. A ministr Havlíček se přece dušuje, že ten zásadněji zatížen nebude. Toho lze docílit tak, že se opráší záměr z konce minulého desetiletí. Ten spočíval v rozdělení ČEZ. Pod plnou kontrolu státu by přešla skutečně jen ta část ČEZ, jež zodpovídá za tradiční – jadernou a fosilní – výrobu elektřiny, jak ostatně naznačuje i v programové prohlášení Babišovy nové vlády. Naopak ta část ČEZ, která sestává z výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, rozvodných sítí, samotného prodeje energií ad. by zůstala „polostátní“. S touto druhou částí ČEZ – resp. s částí této části – by se tedy obchodovalo na pražské burze. Stát by prodejem akcií „části této druhé části“, která je solidně zisková, mohl získat 150 až 200 miliard korun, pokud by na burzu umístil zhruba polovinu akcií „druhé části ČEZ“. To by mu umožnilo pokrýt náklady spjaté s vykoupením podílu menšinových akcionářů, který už teď má, jak víme, hodnotu pod 200 miliard.

Pokud do roka ještě dále tato hodnota klesne, jak prognózují analytici všech bank a finančních domů, českých i zahraničních, stát dokonce může výrobu elektřiny zestátnit, i s běžnou, třeba dvacetiprocentní prémií menšinovým akcionářům, aniž by ze státního rozpočtu vydal jedinou korunu.