EU chce po Česku 8 miliard korun ročně za daň z tabáku

Komise přitom chce členským zemím napřímo nařizovat, jakou sazbu spotřební daně musí na nikotinové výrobky uvalit,“ říká hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček.

Směrnice o spotřební dani z tabákových výrobků určuje minimální výši sazeb spotřební daně, kterou musí členské země nastavit pro jednotlivé kategorie tabákových a nově i dalších nikotinových výrobků. A právě z této sazby budou muset členské země podle návrhu Evropské komise odvádět 15 procent svých příjmů rovnou do unijního rozpočtu. Vzhledem k tomu, jak vysoké sazby Komise navrhuje, je jasné, že Česko bude muset spotřební daň z nikotinových výrobků výrazně zvýšit, aby minimální sazbě vyhovělo. Při takto nastavených sazbách to bude znamenat, že zhruba 8 miliard korun ze spotřební daně půjde namísto do českého rozpočtu rovnou do rozpočtu unijního.

Česko se přitom už od roku 2020 potýká s tím, že příliš vysoká sazba spotřební daně vede k poklesu výběru. Vloni rozpočet počítal s tím, že od uživatelů nikotinu získá 61,7 miliardy korun, ve skutečnosti vybral jen 56,9 miliardy. Předloni byl pak výběr oproti plánu v minusu dokonce přes 12 miliard korun.

Protože míra legální spotřeby je v jednotlivých zemích různá, přispívaly by jednotlivé země rozdílně, a protože konzumenti nejvýše zdaněných tabákových výrobků jsou většinově z příjmově slabších skupin, přispívali by tito spotřebitelé do EU rozpočtu nejvíce.

Aby Česko dosáhlo na minimální sazbu spotřební daně, muselo by po vypršení současného daňového kalendáře zvýšit sazbu na cigarety zhruba o dalších 15 procent. Právě takto vysoké jednorázové zvýšení sazeb odstartovalo v roce 2020 žně na černém trhu s tabákem. Dnes platí, že skoro každá pátá cigareta vykouřená v Česku nebyla v Česku zdaněná. Nejčastěji se k nám dovážejí pravé cigarety z Polska. V poslední době ovšem rapidně narůstá obchod s padělky, kdy zřejmě část původních pašeráků z Polska přechází na ještě levnější zdroj nelegálních cigaret ve vlastních padělatelských dílnách.

Evropská komise zároveň navrhuje, aby bylo možné část navrhované minimální sazby vyvažovat kupní silou v jednotlivých členských zemích, čímž vychází vstříc ekonomicky slabším zemím zejména na východním křídle Unie. Tento návrh sice zčásti dopady na Česko zmírňuje, znamená však také to, že české sazby budou muset být – a tentokrát již povinně – stále vyšší než ty polské. Revize spotřební daně tudíž přispěje jen málo ke snížení cenové atraktivity nákupů tabáku v Polsku.

Nejhůře by však plány Evropské komise zasáhly kategorii tabáku k balení ručních cigaret. U ní komise navrhuje, aby pro ni platila stejná sazba jako pro cigarety. Doposud přitom měl tabák ke kouření sazbu výrazně nižší. Důvodem byla snaha udržet kuřáky v legálním trhu – pokud si nemůžou dovolit kupovat vysoce zdaněné pohodlné hotové cigarety, můžou si koupit méně zdaněný tabák a balit si cigarety vlastní. Tato možnost přestane dávat ekonomický smysl a méně příjmoví kuřáci budou mít mnohem větší motivaci nakupovat cigarety načerno.

Návrh také nastavuje minimální sazby i pro nové nikotinové výrobky, které v roce 2011, v době vzniku původní směrnice, ještě ani nebyly na trhu. Je to zejména zahřívaný tabák, elektronické cigarety a nikotinové sáčky. Ačkoli pro tyto kategorie výrobků nastavuje nižší sazby než pro ty spalované, zejména u nikotinových sáčků by navrhovaná výše sazeb znamenala další skokové zdražení. Na druhou stranu je velmi pozitivní, že Komise navrhuje i tyto výrobky zdanit – a tím je implicitně legalizovat – vzhledem k tomu, že některé členské země mají tendenci zejména u nikotinových sáčků celou kategorii zakazovat.

Návrh směrnice by tak ve své současné podobě Českou republiku potrestal hned několikrát. Povede k dramatickému nárůstu černého trhu, nepomůže narovnat rozdíly sazeb se sousedními zeměmi a nařídí další odvody do evropského rozpočtu, přičemž výši této evropské daně by napřímo určovala EU a ne členská země.

Česká republika přijala při schvalování posledního daňového kalendáře velmi moderní a robustní režim zdanění všech kategorií nikotinových výrobků. Zároveň nastavila sazby spotřební daně zhruba na úroveň kolem průměru Evropské unie, tedy na úroveň, která by měla být pro členské země přijatelná. Domácí zdanění by tedy mohlo při jednání o finální podobě Směrnice sloužit za vzor pro ostatní členské země.

Zejména je pak potřeba se při vyjednávání o zdanění oprostit od dogmatického pohledu zdravotníků, že čím vyšší sazba, tím míň lidí kouří. Země jako Francie, Velká Británie nebo Austrálie prokazují, že je to přesně naopak. Příliš restrikcí vytváří perfektní prostředí pro černý trh a výsledkem je, že oficiální statistiky výběru spotřební daně sice kolabují, nicméně mladiství si od pokoutných prodejců mohou koupit, co chtějí, a to bez jakékoli kontroly a omezení. Při vyjednávání o sazbách je rovněž nezbytné mít na paměti i dopady na vnitřní bezpečnost členských zemí. Jen v České republice na padělcích vydělává organizovaný zločin přes miliardu korun ročně.