Pražská burza: malá, ale naše

Přitom možností, jak financovat vlastní rozvoj na kapitálovém trhu, mají firmy celou řadu. Kromě zmíněných akcií jde například o dluhopisové financování. „Možností je dostatek, ale brání jim jak legislativa, tak naše filosofie. Abych byl konkrétní, třeba mezigenerační předávání firem jako rodinného bohatství by mohlo krásně probíhat například prostřednictvím burzy a nejen správcovských fondů. Mohlo by být jednodušší a transparentnější. Je škoda, že se nevyužívá,“ říká analytik BHS Petr Hlinomaz.

Tím se dostáváme k pražské burze, pro níž z pohledu českého investora platí, že je malá, ale naše. Naše v tom smyslu, že se na ní obchoduje v českých korunách a odpadají tak rizika způsobená kurzy měn; a příznivé jsou i poplatky. Malá v tom směru, že se při obchodování bavíme o pouhých patnácti titulech.

To samozřejmě neznamená, že by jich na burze nebylo víc. Včetně různých dluhopisů je jich kolem stovky. Ale do analýz, které se dělají pro okruh investorů, se zahrnují jen široce obchodované tituly. A těch je právě patnáct.

I mezi nimi se ale rozlišuje. Hlavními tahouny jsou velké bankovní domy jako Komerční banka a Erste, nebo polostátní energetický gigant ČEZ a mobilní operátor O2. Na druhé straně jsou menší tituly jako Fortuna, Kofola. To jsou spíš malé a volatilnější tituly, ale čas od času mohou přinést velmi zajímavé zhodnocení.

Kouzlo pražské burzy? Dividendy

Na burze se dají vydělat pěkné peníze. V případě pražské burzy ale kouzlo držení akcií spočívá ještě v jednom – ve vyplácení dividend. Z nich v posledních několika letech plyne zajímavější zhodnocení než 

z kapitálových výnosů. To je podle Petra Hlinomaze opět podmíněno charakterem společností, jež se na burze v Praze obchodují.

„Firmy dospěly do stadia nasycenosti svého rozvoje a jsou schopny generovat hotovost. Vzhledem k tomu, že je ekonomika pomalejší, není nutno tolik investovat, pokud pominu technologický rozvoj nebo akvizice. Dividendový výnos u velkých titulů na české burze se pohybuje mezi 6-7 %. U jiných, jako Erste či Vienna Insurance Group, jsou výnosy nižší, dividendy jsou spíš znakem bonity, než že by představovaly významný zdroj příjmů,“ říká analytik BHS.

Výše uvedené se dá shrnout tak, že držení akcií na pražské burze má smysl zejména s ohledem na vyplácení dividend, investoři by tedy měli dodržovat delší investiční horizont. Samozřejmě to ale nevylučuje možnost vydělat na růstu či propadu akciového trhu, a využít tak plně možností, které kapitálový trh skýtá. Při nákupu či prodeji akcií se ale každopádně doporučuje dodržovat stop ceny a limity, a to ve směru nahoru i dolů. Taktika prodat akcie na vrcholu a nakoupit na dně je náročná, vyžaduje znalosti, předvídavost a je pro silné nátury.

Jak na burzu cenných papírů?

Zaujaly-li vás předešlé řádky a rádi byste si obchodování na burze vyzkoušeli, měli byste si vybrat obchodníka, jehož prostřednictvím budete na burze obchodovat, a uzavřít s ním smlouvu. Může jít buď o správu majetku, nebo uzavřete tzv. komisionářskou smlouvu, pokud se rozhodnete obchodovat sami, respektive udělovat pokyny k obchodu. A ty pak zadáváte po internetu nebo po telefonu.

Před tím, než začnete obchodovat, s vámi investor vyplní investiční dotazník. Obecně se na burze doporučuje začít od největších a nejlikvidnějších titulů a s částkou řádově sta tisíc korun, abyste mohli své portfolio diverzifikovat. Pak už pro vás informace o vývoji burzy, jejího indexu PX a komentáře o náladě na trzích nebudou jen výplní ekonomického zpravodajství.

„Na burzu by měli chodit lidé, kteří jsou o transakcích schopni rozumně přemýšlet a obchodům se věnovat, znají své možnosti a jsou ochotni akceptovat za cenu zisku i případnou ztrátu. Měli by se seznámit s tím, do čeho jdou. Kdo chce řídit auto, musí také znát jeho ovládací prvky. Každopádně je Burza cenných papírů Praha jedním z nástrojů, které je škoda nevyužívat. A pražská burza může být vhodným startem i na zahraniční trhy,“ uzavírá Petr Hlinomaz.