Co bude s ropou? Cena poroste, otázka je kdy a jak silně

Levná ropa těší všechny importéry a straší exportéry. Situace není příznivá ani pro Saúdskou Arábii, která má nejnižší těžební náklady. A co potom taková Venezuela? Snad právě proto se státy sdružené v OPEC dohodly, že se dohodnou na omezení produkce. V listopadu. Skutečně? A pokud ano, co to bude pro trhy a pro světovou ekonomiku znamenat?

K uvedení do kontextu jsou důležitá fakta. OPEC (Organization of the Petroleum Exporting Countries, tedy Organizace zemí vyvážejících ropu) sdružuje 13 zemí, které kontrolují podle oficiálních údajů až 75 % světových zásob, třetinu produkce a zhruba polovinu objemu vývozu ropy.

Zaráží vás nepoměr mezi těmito čísly? Je jenom zdánlivý. Spojené státy jsou totiž mezi třemi nejvýznamnějšími „těžaři“, a přitom spotřebují více ropy, než vyprodukují, takže se v důsledku řadí mezi importéry. A že se OPEC podílí jen na třetině produkce? Odpovědí je i to, že kromě USA není členskou zemí například Rusko, další významný producent.

Tím se dostáváme k jádru toho, co se v současnosti, respektive již v posledních několika letech, na trhu s ropou děje. USA po nalezení břidlicových ložisek zvýšily produkci, země OPEC nenašly shodu v tom, aby ji utlumily a Rusko zareagovalo (i kvůli aktuálním sankcím) devalvací rublu a těžbu také nesnížilo. Vznikl převis nabídky nad poptávkou a cena šla logicky dolů.

A přestože se (zejména některé) země sdružené  v OPEC snažily o dohodu o snížení produkce a tím pádem k návratu k vyšším cenám, nic takového se dlouhé měsíce nestalo. Státy jako Nigérie či Venezuela tím vysloveně trpí. Situace ale netěší ani Saúdskou Arábii, byť má nízké náklady na těžbu, takže ji to relativně bolí nejméně. A Američané? Ti těží, zároveň ale mají spoustu ložisek připravených s tím, že až stoupne cena, produkci ještě navýší.

Proč se nedohodnou
 

Nabízí se tedy logická otázka: proč se nedohodnou? Odpověď není jednoduchá, byť je logická. Zatímco třeba v Saúdské Arábii ovládá ložiska víceméně státní podnik a produkce se může zjednodušeně řečeno omezit na požádání, v Americe jsou těžařské firmy soukromé a fungují v konkurenčním prostředí. A i kdybychom v rámci  OPEC (a zřejmě i Rusku) hledali důvody, proč nemohou další víceméně centrálně řízené režimy omezit těžbu, narazili bychom na odpověď: a proč my?

Funguje to tak, že i když OPEC navenek působí jako kartel, jako klasický kartel se nechová. "I  v jeho rámci vznikají pnutí. Venezuela má jiné zájmy než Saúdská Arábie a tyto zájmy se logicky různí. A k tomu, aby se jednotlivé státy domluvily, je potřeba tyto zájmy vyvážit. Je také důležité dodat, že význam států OPEC v čase spíš klesá. A i kdyby se nakrásně dohodly, tak v momentě, kdy ropa vzroste nad padesát dolarů, začnou američtí těžaři navyšovat produkci, protože se dostanou na pro ně rentabilní úroveň. A to bude cenu zase tlačit dolů," vysvětluje analytik BHS Martin Vlček.

K tomu je třeba připočíst další vlivy. Předně platí, že i když se historicky OPEC na něčem dohodl, tyto dohody nikdy neplatily bezvýhradně. Navíc v současné situaci se OPEC domluvil, že se v listopadu domluví, že produkci o jedno až dvě procenta sníží. Přitom ale v září dosáhly hodnoty těžby maxima, takže pokles bude v důsledku spíš kosmetický. A kdo nakonec reálně sníží produkci? Státy, které jsou v problémech, jako Venezuela, nejspíš ne. Írán, který se po skončení sankcí snaží získat zpět tržní podíl, zřejmě také ne. Bude to tedy nejspíš znovu na Saúdské Arábii.

Co na to trhy

Nízká cena ropy samozřejmě ovlivňuje globální ekonomiku i trhy, zejména ty, které se orientují na komodity. S komoditami se obchoduje převážně přes ETF fondy, které obchodují s futures kontrakty. Zjednodušeně řečeno nekupují ropu (a další komodity) za aktuální cenu na spotovém trhu, ale dopředu. V ceně se zohledňují třeba náklady na uskladnění a podobně a obecně platí, že tyto futures kontrakty jsou dražší, než aktuální cena. Když se blíží splatnost těchto futures kontraktů, logicky jejich hodnota konverguje k aktuální spotové ceně a ETF musí průběžně uzavírat staré kontrakty a otevírat nové, říká se, že se kontrakty rolují.

A v momentě, kdy jsou kontrakty, které jsou dodány dříve, levnější než kontrakty, které jsou dodány ve vzdálenější budoucnosti, dostaví se efekt nazývaný contango. Znamená to, že investoři do komodit ztrácejí, ale třeba těžařské společnosti, které tyto kontrakty prodávají, díky tomu zmírňují své ztráty. A na efektu contango mohou vydělat i investoři, byť už evidentně ne tolik jako v minulém roce, kdy byl silnější. Jde samozřejmě o spekulace, protože do listopadu, kdy může dojít k dohodě zemí OPEC o omezení těžby, ale také nemusí.

„Ono to časování možné dohody na listopad může také souviset s tím, že v tomto měsíci dochází k odstávkám v rafinériích a poptávka po ropě klesá i z těchto důvodů. Na druhé straně je pravda, že ceny ropy jsou nízko už dlouhou dobu, těžaři neinvestují a je pravděpodobné, že ceny v budoucnu půjdou zase nahoru. A možná i prudce, byť nejspíš ne v brzké době, protože zásoby jsou velké. Je třeba mít na zřeteli, že globálně spotřeba ropy stále roste,“ říká Martin Vlček.

Na růstu ceny ropy i na jejím případném dalším poklesu lze na trzích vydělat. Nebo se proti němu alespoň zajistit. Důležité je ale správně číst informace, které přicházejí z OPEC i z trhů a správně se rozhodnout, kdy vsadit na pokles či na vzestup ceny. A trefit výslednici všech výše uvedených a dalších vlivů není vůbec snadné.